Fotbalový klub Přelouč byl založen roku 1909 a díky tomu patří mezi nejstarší fotbalové celky v České republice. Za téměř sto deset let existence se fotbal v Přelouči hrával pod různými názvy. Ten historicky první zněl AFK Přelouč. Místní fotbalisté pak reprezentovali zdejší město také jako hráči Slovanu Přelouč nebo Tesly Přelouč. V současnosti klub funguje pod názvem FK Přelouč.
V současnosti reprezentuje Fotbalový klub Přelouč celkem šest mládežnických celků a dvě mužstva dospělých. Většina mládežnických týmů od mladší přípravky až po dorost nastupuje v krajském přeboru, pouze starší přípravka B hraje v okresním přeboru a kromě toho se všechna mužstva přes zimu úspěšně účastní řady halových turnajů. „A“ tým mužů hraje krajskou 1. A třídu, zatímco „B“ mužstvo je stálým účastníkem okresního přeboru.
Kapitoly
- Historie AFK Přelouč od založení do roku 1930
- Období let 1930-48
- Období let 1949-62
- Období let 1962-73
- Období let 1973-83
- Období let 1983-89
- Období let 1990-2004
- Období let 2005-2020
Historie AFK Přelouč od založení klubu do roku 1930.
V počátcích let 20. století nebyly kolektivní sporty, tím spíše fotbal, příliš rozšířeny. Pouze ve větších městech, jako byla Praha nebo nedaleké Pardubice, se toto sportovní odvětví šířilo především mezi studenty. To zapříčinilo, že několik chlapců jezdících do pardubické reálky si v Přelouči založilo fotbalový kroužek. Zprvu hrávali na letní tělocvičně u školy, nebo na loukách pod parkem. Zakrátko se zájem o fotbal rozšířil mezi mládeží natolik, že vznikaly kroužky pod názvy SK Živnostníci, SK Janákovi, SK Liškovci, SK Meteor, SK Demotik, SK Za Pourovým dvorem apod. Z těchto prvních průkopnických kroužků nakonec vykrystalizovalo jádro osmi mladičkých nadšenců, Liška, Švorc, Vávra, Dobrkovský, Jánský, Němec, Decker a Šolín, kteří si 9. května 1909 za krásné neděle dali schůzku na lavičce v parku, aby zde dali základ prvnímu oficiálnímu fotbalovému kroužku v Přelouči pod ochranou Svazu fotbalového. Prvním předsedou a současně kapitánem mužstva byl zvolen Sváťa Liška, jednatelem a pokladníkem Jarka Dobrkovský. Teprve druhá řádná valná hromada konaná až 31. 12. 1911 v hostinci u pana Maglena ustavila za přítomnosti 12 členů první výbor. Předsedou byl zvolen pan Juřík, jednatelem Áda Švorc, pokladníkem Antonín Decker a kapitánem Sváťa Liška. Na schůzi dne 15. května roku 1912 bylo usneseno přeměnit kroužek v klub AFK Přelouč, byly zakoupeny první černobílé dresy a vyjednán první veřejný zápas s SK Ležánky u Pardubic. V letech 1913-14 se hrálo již pravidelně 14-16 zápasů s okolními městy, Kolínem, Chrudimí, Kutnou Horou, Čáslaví a Pardubicemi. Slibně se rozvíjející činnost náhle přerušila 1. světová válka. V době války byla činnost velmi omezená, fotbalu se věnovala pouze mládež a vše se vrátilo do původních kolejí až se vznikem samostatného Československa 28. října 1918. Bohužel někteří zakládající členové se z války nevrátili, patřil mezi ně zasloužilý předseda Oldřich Horák, František Bartoň, Jaroslav Lieger, Josef Fotoňka, Václav Kmoníček a zasloužilý jednatel František Marek.
Činnost v roce 1919 byla opět narušena válkou na Slovensku, kam odjela s dobrovolným praporem téměř celá jedenáctka. V srpnu po jejich návratu se dává klub opět dohromady a oslavuje 10 let od svého založení. Klub stále nemá svoje vlastní hřiště a tak se hraje pouze z blahovůle majitelů luk pod parkem nebo na nemožném terénu velké jízdárny. To však netrvá dlouho, v roce 1922 zakázala armáda hrát na vojenském cvičišti vůbec, a tak se hrálo převážně na hřištích soupeřů nebo na vypůjčených hřištích v Pardubicích. Trápení kde hrát bylo z části vyřešeno až v roce 1924, kdy klub získal pronájem části pozemků pod parkem za roční nájem 3 000,- Kč. Činnost klubu byla v té době pravidelná a většina zápasů skončila naším vítězstvím. V roce 1924 sehrálo první mužstvo 27 zápasů, z toho 25 vítězných. Dorostenecké mužstvo dobylo pohár Československé amatérské unie. V roce 1928 byl poprvé zvolen předsedou klubu Antonín Decker a klubu jsou v tomto roce dány do užívání pozemky pod parkem. Rok 1929 je rokem dvaceti let trvání AFK, předsedou klubu byl pan Jaroslav Pelikán, sekretářem pan František Ohnesorg. Žádné velké oslavy se nekonaly z důvodu započaté výstavby nového hřiště u Fagusu, což byla firma vyrábějící ohýbaný nábytek v prostorách nynější prádelny. Vše bylo již schváleno a požehnáno, tak se čekalo s oslavami až na otevření nového hřiště.
Období let 1930 – 1948.
Předsedou klubu v roce 1930 byl zvolen Antonín Decker, sekretářem František Ohnesorg. Bylo otevřeno vlastní hřiště s veškerým zázemím ve své době zcela ojedinělým, celkový náklad na postavení hřiště činil v té době 150 000,- Kč. Hřiště, postavené na pozemku zakoupeném Občanskou záložnou, bylo klubu propůjčeno na dobu 30 let za nepatrný roční poplatek. Hrací plocha měla rozměry 100 x 62 m, kolem 4m atletická dráha, vlastní klubovna, sestávající z bytu správce, bufetu a schůzové místnosti. Součástí byly tři šatny pro mužstva a prostorná místnost pro sprchy. Firma Antonín Novotný, velkoobchod s hodinami, darovala klubu velké hodiny Omega ukazující dobu hry. Hřiště bylo poprvé otevřeno na velikonoce 20. dubna 1930 zápasem s amatéry Slávie Praha, který skončil nerozhodným výsledkem 3 : 3. Slavnostní otevření se konalo až 9. června 1930, kdy dopoledne proběhla schůze s mecenáši a spřátelenými korporacemi, odpoledne následoval zápas s profesionálním mužstvem Viktorie Žižkov s výsledkem 5: 2 pro Viktorku. V tomto roce se výrazně prosadili dorostenci, kteří jako první „venkovské“ mužstvo získalo titul mistra Východočeské župy fotbalové. V roce 1933 bylo vzpomenuto již téměř 25 let činnosti, fotbalisté vyhráli I.B třídu bez ztráty jediného bodu, střelcem mužstva se stal Hanek Pivec se 30 góly. V roce 1934 byl ustaven samostatný výbor fotbalového odboru s předsedou ing. J. Potůčkem, vyvrcholením sportovního programu v tomto roce bylo utkání s pražskou Slávií, za kterou hráli takoví borci jako Bradáč s Jezberou, Slavie zvítězila 5 : 1. Po skončení oslav se první mužstvo střetlo ještě s kombinovaným výběrem Sparty Praha, která vyhrála těsně 2 : 1. Korunu krále střelců si udržel opět Hanek Pivec se 46 brankami. Následující rok 1935 byl rokem kvalifikace o postup do I.A třídy. Druhé místo v I.B třídě nás poslalo do kvalifikace s AFK Chrudim, SK Pardubice a SK Heřmanův Městec. Rozhodující zápas se hrál 28. července v Heřmanově Městci. AFK Přelouč zvítězila 2 : 0, což znamenalo postup do I.A třídy a na nádraží hráče vítala hudba, která je doprovodila až na náměstí. V podzimní části se první mužstvo umístilo na 5.místě. V období let 1936-1937 dochází k výrazné obměně kádru prvního mužstva, velkým oslabením byl přestup Hanka Pivce do AFK Pardubice, nehrál Ládík Suchánek, který odešel do SK Náchod a Franta Novák do Viktorie Žižkov. Hrála se kvalifikace tentokrát o udržení, naštěstí byla úspěšná. V letech 1936-38 se objevují v mužstvu AFK posily z řad vojáků, kteří si v Přelouči odbývali základní vojenskou službu. Rok 1938 byl bouřlivý nejen v republice, ale i v AFK Přelouč. Soutěž byla dohrána a opět se hrála kvalifikace o udržení I. A třídy. V souboji s mužstvy Holic, Ústí nad Orlicí a Heřmanovým Městcem jsme byli úspěšní. Bohužel podzimní část byla pouze rozehrána 11. září 1938 utkáním se Spartou Kutná Hora s výsledkem 2 : 2, po té bylo 28. září 1938 celé mužstvo i s výborem povoláno do zbraně a činnost odboru fotbalu dočasně zastavena. V tísnivé náladě vstoupil fotbalový klub do sezóny 1939 – 40. Jubilejní 30. rok činnosti začal nesměle, oslavy byly odloženy až na 30. července 1939, kdy proběhl zápas s divizním AFK Kolín, ve kterém jsme prohráli jsme 2 : 9. V tomto roce stojí za povšimnutí, že bylo poprvé ustaveno mužstvo žáků pod vedením pana Jana Kašpara. Rok 1941 lze nazvat rokem velkých zvratů, po polovině sezóny přezimovalo první mužstvo v čele I.A třídy, nakonec skončilo páté. Ztráta formy se promítla i do příští sezóny, na podzim mužstvo vyhrálo pouze jednou a skončilo na 8. místě. Jarní část zlepšení nepřinesla a dobový tisk píše: „AFK Přelouč pozbyl poslední naději na záchranu po prohře v Německém Brodě v poměru 0 : 4“. Dále se uvádí: „AFK Přelouč se smířil s osudem sestupujícího a v I.B třídě bude hrát jen s vlastními hráči.“. Konec roku 1942 by pro AFK katastrofální, po sestupu do I.B třídy se mužstvo sesypalo a skončilo poslední bez jediného bodu. To vše se promítlo i do roku 1943. Válečná doba ovlivňovala i náladu v klubu. Valná hromada se nesměla konat, vše leželo na stávajících funkcionářích v čele s Antonínem Deckerem. Se stísněnou náladou započalo jarní kolo soutěže, z podzimu poslední místo. Zázrak se nekonal a s pouhými třemi body čekal mužstvo sestup do II. třídy, mezi mužstva, SK Valy, SK Nové Dvory a Spartak Žleby. Po podzimní části v roce 1943 přezimovalo první mužstvo na 2. místě ve II.třídě. V roce 1944 se konala schůzka, na které došlo k rozdělení funkcí po odešlých funkcionářích. Předsedou AFK zůstal Antonín Decker, předsedou odboru kopané byl ustanoven František Malínský. Byl doplněn kádr prvního mužstva o několik nových hráčů s jediným cílem, jímž byl návrat do I.B třídy. To se stalo skutkem, když AFK porazil Spartak Žleby vysoko 12 : 1, SK Valy 7 : 0 a SK Nové Dvory 6 : 3. Na začátku roku 1945 bylo mužstvo doplněno o záložníky Josefa Tomišku, Jiřího Večeřu a levé křídlo Zdeňka Bártu. Hrály se zápasy tzv. východočeských her, soupeři nám byla mužstva SK Pardubice 1 : 4, Explosie Semtín 2 : 4, AFK Pardubice 2 : 1. Hry byly přerušeny 29. dubna 1945. První zápas po osvobození byl sehrán s SK Valy s výsledkem 6 : 4, v dalším utkání byla na hřišti AFK poražena Sparta Kutná Hora v poměru 6 : 2. Po uklidnění situace byla svolána na 7. července 1945 34. valná hromada. Předsedou byl opět zvolen Antonín Decker, předsedou odboru fotbalu Antonín Konečný. Rok 1946 se stal rokem postupu do I.A třídy po lítém souboji s mužstvem SK Čivice, odkud před necelým rokem přišel vynikající záložník, Josef Tomiška. Rozhodující zápas s mužstvem SK Pardubičky vyhrál AFK 5 : 2. Po podzimu skončilo první mužstvo jako nováček na 8. místě s 8 body. Mužstvo se v soutěži zabydlelo a s 20 body skončilo na 6. místě ve středu tabulky. Podzim roku 1947 už tolik úspěšný nebyl a mužstvo přezimovalo na předposledním místě s 9. body. Nejlepším střelcem byl Olda Nájemník se 17 brankami, následován Jiřím Skalou s 12 góly.
Období let 1949 – 1962 Období častých změn
Tuto historickou epochu přeloučského fotbalu nelze nazvat jinak než překotnými organizačními změnami, které v československé tělovýchově nastaly po únoru 1948. Dobové zprávy nás informují o snahách směřujících ke sloučení všech tělovýchovných složek. Tak tomu bylo i v Přelouči, kdy se v roce 1949 pod křídla Sokola dostaly Dělnická tělovýchovná jednota, jinak DTJ, AFK, Orel a LTC. Odbor fotbalu nesl název Sokol Polaban a A-mužstvo hrálo I.A třídu. Za soupeře mělo např. Slavoj Pardubice, Spartu Hlinsko, Pardubičky, Čáslav, Holice, Synthesii Semtín a skončilo na 8. místě s 13 body ze 14 mužstev. Střelcem sezóny byl teprve 19-ti letý Jan Novák s 12 brankami. V roce 1950 si mužstvo vedlo vcelku úspěšně, 6. místo s 23 body bylo v té době velice pozitivně hodnoceno. Následující rok došlo k velké reorganizaci fotbalových soutěží, bylo rozhodnuto, že I. A třída bude mít jen 10 účastníků, mezi které byl zařazen Sokol Přelouč, název Polaban se již nesměl používat. Na podzim roku 1951 převzal pod patronát fotbalový Sokol Přelouč národní podnik Tesla. Byl ustaven nový výbor, do kterého byli za fotbal zvoleni Antonín Decker a Ladislav Rýdlo. Soutěž se hrála systémem jaro-podzim, v jarní části skončilo 1. mužstvo na 7. místě, na podzim kleslo o dvě příčky. Sestup do nižší soutěže byl krutý, neboť v té době to znamenalo pád až do okresního přeboru, což se stalo naposledy v roce 1943. Oddíl v té době nesl název Tesla Přelouč a za soupeře měl mužstva Sopřeč, Kladruby n.L., Valy, Řečany n.L. a vcelku bez problémů tuto soutěž vyhrál. Bylo nutné podstoupit kvalifikaci do krajské soutěže s mužstvy Litomyšl, Vrdy, Řečany n.L., rovněž zde byla Přelouč úspěšná a spolu se Sokolem Vrdy postoupila do druhého kvalifikačního turnaje, kde měla kromě Vrdů za soupeře Evu Chrudim, Teslu Pardubice, Heřmanův Městec a Lanškroun. Nakonec i tato kvalifikace dopadla úspěšně, sezóna byla hodnocena jako nejnamáhavější a nejúspěšnější v historii, začala 16. března a skončila 16. listopadu 1952, mužstvo sehrálo na 40 utkání z toho 10 těžkých kvalifikačních zápasů. Za zmínku stojí, že ani v jednom utkání nechyběl Josef Tomiška a králem střelců se stal Jiří Skala s 59 góly.
V roce 1953 dochází k další změně názvu oddílu a Tesla se mění na Spartak, předseda Decker zůstává, mění se pouze výboři kolem, kroniky zaznamenávají nové názvy funkcí např. ideový pracovník, byla ustavena i trenérská rada. V krajské soutěži si A-mužstvo vedlo znamenitě, po jaru skončilo na 2. místě za Sezemicemi, po podzimu si s 33 body toto umístění udrželo a čekal jej postup do krajského přeboru. Na protější straně u zdi prádelny byla postavena svépomocí malá tribunka pro 250 diváků, která sloužila až do rekonstrukce hřiště v roce 1974. Rok 1954 – Spartak Přelouč nevstoupil do jarní části úspěšně, zisk 7 bodů a poslední místo v tabulce bylo nováčkovskou daní v krajském přeboru, teprve zlepšená hra v podzimní části a důležitých dalších 10 bodů odvrátilo hrozící sestup. Králem střelců byl opět Jiří Skala s 34 brankami. Další významnou změnou v historii oddílu bylo jednání s tehdejší Zbrojovkou o vstupu tohoto závodu do přeloučské tělovýchovy pod názvem DA Motor. Pod tímto názvem nastupoval fotbalový i hokejový oddíl v sezonách 1955 a 1956. Krajský přebor se hrál s 10 mužstvy, po jaru figurovalo A-mužstvo na nelichotivém 9. místě s pouhými 8 body, a přestože mužstvo bylo v létě doplněno, skončilo podzimní kolo neblaze a s krajským přeborem se na podzim roku 1955 rozloučilo. Další nepříjemnou zvěstí bylo uzavření hřiště na půl roku do 30.června1956 za inzultaci rozhodčího. Velmi dobrých výsledků dosahovalo žákovské mužstvo vedené obětavým Josefem Fialkou. Již v roce 1956 sehráli žáci přátelské utkání na hřišti tehdejšího Spartaku Praha Sokolovo, jako předzápas utkání Středoevropského poháru, Spartak Sokolovo – Admira Vídeň. Žákům Spartaku podlehli těsně 1 : 2. Ve své soutěži se žáci stali přeborníky pardubického kraje. Rok na to si zajeli pro změnu do Bratislavy, kde sehráli před 45 000 návštěvou přátelský zápas s domácími žáky Slovanu, a i když odešli poraženi poměrem 4 : 0, zůstaly mnohým aktérům z těchto utkání krásné vzpomínky na celý život.
Na jaře roku1956 se hrálo z důvodu výše zmíněného uzavření hřiště v Semíně. Kuriozitou byla účast dvou zástupců DA Motor v krajské soutěži. A-mužstvo skončilo na 8. místě a B-tým byl překvapivě druhý za Jiskrou Litomyšl. V polovině listopadu téhož roku se uskutečnilo jednání, které mělo směřovat ke sloučení jednot DA Motor a Spartak. Obě strany se nakonec dohodly a výsledkem byl vznik tělovýchovné jednoty Slovan Přelouč, která sdružovala kromě kopané dalších 10 oddílů. Předsedou celé jednoty by zvolen pan Antonín Decker, předsedou oddílu kopané pan Emil Kameník. V krajské soutěži I.B třídě si vedlo úspěšně, A-mužstvo na jaře obsadilo první příčku se ziskem 19 bodů a po podzimu svůj bodový zisk navršilo na 36 bodů s 10 bodovým náskokem na druhé Popkovice. V tomto roce se také konal 1.ročník Celostátního žákovského turnaje, kterého se zúčastnilo 19 mužstev a prvním vítězem se stal náš oddíl po výhře 1:0 ve finále nad Spartakem Mladá Boleslav. Tento rok byl posledním, kdy se hrálo systémem jaro-podzim, od roku 1958 se sezóna začínala na podzim. První mužstvo Slovanu Přelouč bylo zařazeno do I.A třídy, ve které se po špatném začátku nakonec umístilo na 6. místě a rezerva hrající II. třídu skončila na 1. místě tabulky. Jubilejní rok 1959 postavil před oddíl nové úkoly, uvažovalo se o změně předsedy oddílu, neboť Emil Kameník kandidoval na předsedu celé jednoty. Antonín Decker se ujal funkce hospodáře. Na výroční schůzi oddílu byl do funkce předsedy navržen František Prášil. Jeho cesta ve funkci předsedy oddílu tak začíná rokem 1959 a bude končit na začátku osmdesátých let.
Fotbalový klub vstoupil do druhé padesátky jako stabilizovaný oddíl, který se vzorně věnoval výchově mládeže, úspěšně pokračoval v pořádání celostátního žákovského turnaje a v dospělých bojoval o přední místa v I. A třídě. Tato snaha vyústila v postup do krajského přeboru v sezóně 1961-62. Zde je třeba říci, že tento postup byl jedním z mála, kdy přeloučský fotbal měřil své síly s nejlepšími mužstvy východočeského kraje. Postup do kraje byl náležitě oslaven jak hráči, tak vedením Slovanu Přelouč i příznivci, kteří si našli opět cestu na škvárové hřiště pod parkem. Na mistrovská utkání jezdili diváci i z okolních vesnic za Labem, Semína, Kladrub a Břehů, z druhé strany od Valů až po Choltice. Škoda, že pobyt v krajském přeboru trval pouze jednu sezónu, po které se A-mužstvo vrátilo zpět do I.A třídy.
Období let 1962-1973 Deset let klidu v I.A třídě.
V I.A třídě se A–mužstvo bez větších problémů udrželo až do roku 1974. Co se mezitím dělo, byla to především řada přátelských zápasů se slavnými soupeři, kterými byla Sparta Praha, stará garda Slavie v čele s aktivním Pláničkou, vynikajícím Bicanem a nepolapitelným Štádlerem. V roce 1964, v době konání žákovského turnaje přijela reprezentační jedenáctka národního týmu hokejistů. V roce 1964 nastává generační výměna, přichází nová generace fotbalistů, z nichž někteří patřili do mužstva prvního vítěze celostátního žákovského turnaje. Dobrých výsledků dosahoval v průběhu šedesátých let i dorost, pod vedení zkušeného Josefa Tomišky, který vyhrál v roce 1964 I.A třídu a zaslouženě postoupil do kraje. Klidný chod fotbalového klubu Slovan Přelouč pokračoval až do roku 1973, kdy celou tělovýchovnou jednotu vzal zpět pod svá křídla národní podnik Tesla Přelouč. Nastalo vcelku bezstarostné období fungování jednotlivých oddílů v rámci celé jednoty, Tesla sport finančně a materiálně dotovala a oddíly si zajišťovaly trenéry, cvičitele a samotný provoz. Tento stav trval bez větších změn prakticky až do roku 1992. Trenérem mužstva byl v tomto období Miroslav Hron, který na svou dobu prosazoval moderní fotbalového pojetí a vedoucího mu po léta dělal Stanislav Černovský.
Období let 1973-1983 Těžká léta v I.B třídě
Sezóna 1973-74 začala poměrně značnou obměnou kádru A-mužstva, z různých důvodů odešlo osm hráčů. Bylo těžké tyto vesměs zkušené hráče nahradit a tak trenér Hron mužstvo doplnil převážně vlastními odchovanci. Než však trenér Hron stačil dát mužstvo dohromady, byl výborem odvolán a trenérem se stal Jiří Skala, který byl v té době již za svým trenérským zenitem, neměl už mužstvu co dát a také jeho zdravotní stav mu nedovoloval plně se věnovat vedení mužstva. Podzim skončil katastrofálně, mužstvo šlo od porážky k porážce a brzy bylo zřejmé, že řez do mužstva byl příliš hluboký a rána se hojí velice těžce. Rok 1974 začal poctivou zimní přípravou, která měla za cíl zachránit pro Přelouč I.A třídu. A-mužstvo se po podzimu dělilo s Ledčí nad Sázavou a Luží o černého Petra se ziskem pouhých osmi bodů. Ze zdravotních důvodů se vzdal funkce trenéra Jiří Skala, kterého nahradil Jaroslav Stráník, ve funkci vedoucího mužstva mu pomáhali Miroslav Horáček a Míla Prosa. Kádr mužstva se proti podzimu příliš nezměnil. Zimní příprava a řada přátelských utkání s vesměs silnějšími soupeři sice dávala naději na udržení, ale čtyři kola před koncem, když se již mužstvo dostalo z pásma sestupu, přišla serie porážek v Luži 2:3, doma s Lokomotivou Česká Třebová 0 : 2, v Moravské Třebové 2:5, na Paramu Pardubice 0:3 a tím byl osud zpečetěn. Po mnoha letech působení v I.A třídě přišel sestup do I.B třídy, po kterém odešli z mužstva další hráči. Pro sezónu 1974-75 se zdálo být přínosem zrušení VTJ Přelouč a získání některých hráčů pro A-mužstvo pro rychlý návrat zpět do I.A třídy. Do sezóny tak vstoupilo mužstvo s posilami na všech postech. Hrála se orlická skupina I.B třídy, která se tehdejšímu vedení fotbalového klubu zdála lehčí. Jenomže opak by pravdou, dlouhé zájezdy např. do Březové nad Svitavou, Jevíčka, Mladkova, Třebařova, nebo do na postup aspirujícího Ústí nad Orlicí, mužstvu vůbec neprospěly a ani styl jejich hry našemu technickému pojetí nevyhovoval. Navíc se hned zpočátku usadilo na 1. místě mužstvo Jiskry Ústí nad Orlicí, které si bez problémů vybojovalo postup do I.A třídy. Jarní část se hrála již na provizorně vybudovaném pískovém hřišti u železniční trati, neboť začala výstavba nového stadionu Hřiště bylo malé a hrubý rezavý písek způsoboval při odřeninách dlouho se hojící rány, i tato změna bylo jednou z příčin, proč Tesla Přelouč skončila nakonec až šestá. Vojáci odešli do civilu a bylo těžké za ně hledat náhradu. Další působení A-mužstva v letech 1975-76 bylo tentokrát již v tzv. chrudimské skupině I.B třídy. Trenérem mužstva zůstal Jaroslav Stráník, roli vedoucího plnil obětavý Míla Prosa. Doma se hrálo stále na pískovém hřišti, staré kabiny z 30. let byly zbořeny, mužstva se přestrojovala v malé boudě u pekárny, kam se také po zápase chodila mužstva sprchovat. V těchto složitých podmínkách se znovu hrálo o postup. Po podzimu byla šance reálná, Tesla Přelouč byla v čele tabulky s náskokem na nebezpečné Svitavy. Rovněž vstup do jarní části se vcelku vydařil a po úvodních kolech se náskok v čele zvýšil na 5 bodů. Stačila však série tří porážek a bylo po nadějích, postup si vybojovaly Svitavy, které na jaře nezaváhaly. Po této sezóně skončil ve funkci trenéra Jaroslav Stráník a na jeho místo nastoupil Josef Šlechta, který dosud působil coby trenér v Týnci n.L. a ve Chvaleticích. Mužstvo příliš velkých změn nedoznalo. Začala sezóna 1976-77 a to jak jinak než snahou o návrat do I.A třídy. Mužstvo se drželo po celou sezónu mezi prvními čtyřmi celky, postup však byl i v této sezóně pro Přelouč zakletý, sezóna skončila postupem Rosic n.L.. Jediným kladem bylo, že jsme se po dvou a půl letech dočkali nového stadionu, otevřeného utkáním starých gard Sparty a Slavie před finálovým utkáním celostátního žákovského turnaje. V následující sezóně 1977-78 zůstal na trenérském postu Josef Šlechta, vedoucími byli Míla Prosa a Josef Šutovec. Že boj o postup nebude jednoduchý, bylo zřejmé už po vylosování. Do naší skupiny sestoupila Chotěboř a jako nebezpečný nováček se ukázalo mužstvo sousedních Řečan n.L.. V podzimní části jsme dosahovali velmi rozdílných výsledků a takto nevyrovnané výkony odsunuly A-mužstvo mimo postupové pozice. Jaro začalo hubeným vítězstvím 1 : 0 nad Sokolem Habry, pak ale přišla porážka v Řečanech a osud trenéra Šlechty byl zpečetěn. Výbor jej odvolal a do konce sezóny opět vedl mužstvo Jaroslav Stráník. Následovaly další porážky a na konci sezóny nám patřila až čtvrtá příčka, do I.A třídy postoupily Rozhovice.
Do následující sezóny 1978-79 vedl A-mužstvo Jaromír Severa, zkušený trenér, který kromě jiných mužstev, vedl úspěšně divizní Spartu Kutná Hora nebo Poděbrady. Hlavně jeho přičiněním se začalo formovat mužstvo, které by mohlo konečně vážně uvažovat o postupu z I. B třídy. Kádr byl doplněn o zkušené hráč i dorostence. Podzimní část ukázala, že to s postupem nebude tak žhavé, jak se předpokládalo a jak napovídaly přípravné zápasy, skončili jsme na 5. místě se ziskem 15 bodů a 4 bodovou ztrátou na vedoucí Řečany n.L.. Do jarní části jsme získali posilu na postu brankáře, z pardubické Lokomotivy přišel Tomáš Mandutz. Přesto se ztrátu z podzimu dohonit nepodařilo a z tolik očekávaného návratu do I. A třídy opět sešlo. Sezóna 1979- 80 byla mimo jiné rokem 70. výročí založení oddílu, žádné velké oslavy se ale nekonaly. Do podzimu 1980 mužstvo vstoupilo pod vedením trenéra Miroslava Hrona již se stabilním kádrem zformovaným v průběhu minulé sezóny a o postup se měla poprat mužstva Přelouče, Lázní Bohdaneč a Havlíčkova Brodu. Kádr mužstva byl stabilizován. Vstup do soutěže se vydařil a podzim jsme nakonec odehráli bez jediné porážky, pouze ztráta bodu doma s Přibyslaví trochu mrzela. Po podzimu jsme byli v čele tabulky s 21 body před Bohdančí a Havlíčkovým Brodem. Do jara jsme vstoupili bez větších změn. V prvním zápas jara jsme na škváře tréninkového hřiště s Elite Chrudim pouze remizovali, ale poté přišla série pěti vítězství, zakončená remízou 2 : 2 s béčkem Transporty. Ani na jaře jsme neokusili hořkost porážky, cenné byly plichty na půdě Bohdanče a v Přibyslavi shodně 1 : 1. Vítězný postupový zápas v Prachovicích 2 : 0 se odehrál za velké podpory našich fandů a následovaly společné oslavy vybojovaného postupu. Do I.A třídy dovedl naše mužstvo trenér Miroslav Hron, který měl svoji roli usnadněnou tím, že pracoval se sehraným mužstvem, jehož kostru tvořilo devět až deset zkušených fotbalistů, vhodně se doplňujících. Ze 41 vstřelených branek vstřelili Josef Kaplan spolu s Jiřím Lidmilou 22 branek. V dalších letech se stabilizovaný kádr bez problémů pohyboval v klidných vodách středu tabulky I.A třídy. Po ročním působení ve funkci trenéra skončil z vážných zdravotních důvodů Miroslav Hron a nahradil ho Pavel Zídek. Do sezóny 1982-83 vstoupilo A mužstvo s nadějí na postup do krajského přeboru, který měl být v rámci reorganizace rozšířen na 24 mužstev a rozdělen na severní a jižní skupinu po 12 účastnících. Podzim nám vyšel podle představ, domácí neporanitelnost a nějaké body přivezené z venku vytvořily slibnou naději pro jaro, úvod jara byl ale katastrofální, přišly tři porážky bez vstřeleného gólu. Ve druhé polovině jara se však naše výkony zvedly a nakonec jsme ze čtvrtého místa v I.A třídě po více jak dvaceti lety postoupili do krajského přeboru.
Období let 1983-89 Po letech opět v krajském přeboru.
Do sezóny 1983-84 vstoupil přeloučský fotbal s velkými ambicemi, Amužstvo si vybojovalo účast v krajském přeboru, který byl rozdělen do dvou skupin po 12 mužstvech. Trenérem zůstal Pavel Zídek a vedoucím Václav Hledík. Kádr mužstva zůstal pohromadě, výraznou posilou byl příchod Jiřího Stráníka z ligového VCHZ Pardubice. Za zmínku stojí odchod Jiřího Lidmily do Energostroje Chvaletice po dlouhých a úspěšných sezónách v barvách Tesly Přelouč. V podzimní části platilo naše mužstvo nováčkovskou daň, zisk pouhých 7 bodů stačil na 10. místo za 3 vítězství a 1 remízu. Před jarní částí proběhla výměna trenéra, výbor oddílu jmenoval na místo Pavla Zídka trenérem Miroslava Severu, který již u A-mužstva dvakrát působil. V jarní části se pozitivně projevily změny v A- mužstvu a to jak ve vedení, tak i v hráčském kádru, nakonec obsadilo zásluhou šesti jarních vítězství v domácím prostředí 8. místo s 20 body a poměrem branek 26 : 35. Kaňkou za sezónou byl sestup B-mužstva z okresního přeboru do jedné ze skupin okresní soutěže. Naopak o pochvalu si řekli starší žáci, svěřenci Petra Cirkla a Zdeňka Chaloupského, kteří v krajském přeboru zůstali pouze o dva body za prvním VCHZ Pardubice. Jejich forma a výsledky byly nadějné před blížícím se žákovským turnajem. Před jeho zahájením proběhly oslavy 75. let přeloučského fotbalu. V rámci 75.výročí zavítal do Přelouče olympijský výběr ČSSR, který se v té době připravoval na olympijské hry v Los Angeles. Pro pamětníky sestava trenéra Hadamčika: Mikloško, Borovička- Kinter, Lišaník, Ondra, Rada- Sčasný, Brezina, Jarolím- Pokluda, Griga, Knoflíček, střídali Kocián,Levý,Válek. Utkání skončilo přesvědčivým vítězstvím olympioniků v poměru 5 : 0 (3 : 0). Začátkem července se konal již 28. ročník žákovského turnaje, na kterém žáci Tesly Přelouč dosáhli jednoho z nejlepších umístění v celé jeho historii, pomineme-li historický první ročník. Po dlouhých 27 letech hrál pořádající oddíl opět o medaile, v boji o 3. místo nakonec podlehl Lokomotivě Košice 1 : 0. Jubilejní rok pokračoval vstupem do sezóny 1984-85. Áčko bylo zařazeno do 14 členné jižní skupiny krajského přeboru, trenérem zůstal Mirek Severa a novým vedoucím mužstva se stal Tomáš Šefčík. V soutěži podávalo A mužstvo lepší výkony než tomu bylo v uplynulém ročníku. Béčko v okresní soutěži potvrdilo roli favorita a skončilo na 1.místě, rovněž dorost si vedl velice úspěšně a obsadil se značně omlazeným kádrem v krajské soutěž 2. místo. V jarní části se bohužel nepodařilo navázat na dobré výkony z podzimu a jen stěží se zachránil krajský přebor, mužstvo skončilo na 11. místě skupiny jih. B-tým v okresní soutěži nezaváhal a zajistil si postup zpět do okresního přeboru, na jaře vedl mužstvo Václav Hledík. Dorost do posledního zápasu bojoval o postup do krajského přeboru, ale nakonec na skóre postupoval Ždírec n.D.. Příprava na sezónu 1985-86 přinesla řadu změn, trenér Severa neprodloužil smlouvu a trenérem A-mužstva byl schválen Petr Cirkl, B-mužstvo převzal Pavel Zídek. Průběh podzimu naznačil nelehkou úlohu A-mužstva v krajském přeboru, ze hřišť soupeřů si mužstvo nepřivezlo ani bod a po podzimní části soutěže obsadilo A-mužstvo 10. příčku s 10 body za 5 vítězství a 8 porážek. B-mužstvo si vcelku úspěšně vedlo v okresním přeboru a obsadilo po podzimu slušné 5.místo se 14 body. Dorost opět válcoval své soupeře v krajské soutěži, kterou vedl o bod před mužstvem sousedních Řečan. Starší žáci vedli tabulku krajské skupiny D před Rudou hvězdou Pardubice. Před jarní částí byl zvolen nový 15- ti členný výbor pro další období. Na vedoucích funkcích se žádné změny nekonaly, předsedou byl opět zvolen ing. Miroslav Vosyka. Byla dokončena přístavba kotelny a 23.listopadu 1985 byla předána do užívání. Vstup do jara se A-mužstvu vcelku vydařil, cenná remíza na hřišti Tesly Pardubice a následné vítězství nad Moravskou Třebovou dávalo naději k záchraně krajského přeboru před připravovanou reorganizací. Bohužel se na tyto výsledky nepodařilo navázat a konečné 9.místo s 25 body bohužel nestačilo na udržení v přeboru kraje, který se opět spojil v jednu skupinu o 14 účastnících. V jubilejním 30. ročníku žákovského turnaje, se vedlo starším žákům, kteří navázali na dva roky starý duel o bronzovou příčku. Tentokrát jim stála v cestě Sparta Praha. O výsledku utkání, které skončilo nerozhodně 0 : 0 nakonec rozhodla střelba pokutových kopů. V té byli Sparťané šťastnější a v poměru 7 : 6 rozhodli zápas ve svůj prospěch. Sezóna 1985-86 by pro mládežnická mužstva jednou z nejúspěšnějších v historii oddílu. Starší žáci A vyhráli svoji skupinu krajské soutěže a postoupili do krajského přeboru. B-žáci vyhráli okresní přebor a dorost vyhrál také s převahou svoji skupinu krajské soutěže. Ale vzhledem k nevyzpytatelným a stále se opakujícím reorganizacím soutěží nepostoupil. B-mužstvo se bezpečně udrželo v okresním přeboru, zisk 26 bodů stačil na 9. místo. Kanonýrem mužstva byl k všeobecnému překvapení Mandutz, spolehlivý strážce branky Áčka z minulých let. Závěrečná bilance A-mužstva hovoří o tom, že na zisku 25 bodů se podílel 8 brankami Ornst, 7 góly Myška a 6 střelami zatížil soupeřovu síť Školník. Letní přestávka utekla jako voda v sousedním Labi a červencová přestupová horečka opět míchala sestavami. Výraznou posilou A-mužstva pro boje v I.A třídě se stal Václav Novotný, útočník, který prošel ligovým VCHZ a divizní Spartou Kutná Hora. U mužstev zůstali trenéři z uplynulé sezóny. Vstup do sezóny 1986-87 se povedl a po podzimu z toho vyšlo 4. místo se 14 body. Béčko se umístilo na 3. místě okresního přeboru, dorost pokračoval v dobrých výkonech a držel výbornou 2. pozici o 2 body za Hlinskem. Starší a mladší žáky potkala smůla v podobě infekční žloutenky hráče Jaroslava Novotného. Mužstva z důvodu karantény sehrála pouze 7 zápasů, dohrávalo se na jaře. V průběhu roku odstoupil z funkce předsedy oddílu ing. Miroslav Vosyka, kterého nahradil ing. Arnošt Verunáč, místopředsedou byl zvolen Václav Hledík. Na škvárovém hřišti bylo instalováno umělé osvětlení, proto mohly tréninky probíhat i ve večerních hodinách. Úvod jara vyšel, ale pak se mužstvo prezentovalo nevyrovnanými výkony. Střelcem jara byl Meduna se 13 brankami, následován V. Novotným s 9 góly. V průběhu konání 31. ročníku žákovského turnaje sehrálo A- mužstvo před tisícovkou diváků přátelský zápas s IX. internacionálů ČSSR s výsledkem 3 : 5 (1 : 3) pro hosty. Toto utkání mělo jeden slavnostní podtext. S činností v A mužstvu se loučil Václav Šetina, který hrál v Přelouči nepřetržitě 24 let. Dle statistiky kronikáře pana Josefa Tomišky sehrál do této doby 910 utkání, z toho 454 mistrovských, ve kterých vstřelil 43 branek, v mistrákách 21. Starší žáci se pod vedením trenéra Vorlíčka udrželi v krajském přeboru hlavně zásluhou střelce Martina Třasáka s 36 góly na svém kontě. Dorost konečně dosáhl na postup do krajského přeboru, když svěřenci Zdeňka Zídka a Václava Minaříka neztratili na jaře ani bod. Před podzimní částí sezóny 1987-1988 od B týmu odešli trenér Pavel Zídek a vedoucí Václav Štěpánek, které nahradili Jiří Lidmila s Mirkem Obrem. Vstup do podzimu se vydařil zejména dorostu, který jako nováček byl po čtyřech zápasech v čele bez ztráty bodu. Áčko začátek nezachytilo a první vítězství si připsalo až ve 4. kole. To však bylo na delší čas vše, útočníci jako by zapomněli střílet a v pěti utkáních nevstřelili gól. Po polovině podzimu se Áčko krčilo na 10. místě, Béčko na tom bylo v okresním přeboru o jedno místo hůře. Starší žáci se po odchodu opor do dorostu se dočkali vítězství až v sedmém kole. Zato dorost válcoval své soupeře a první bod ztratil až v 8. kole za remízu 2 : 2 se Spartakem Vysoké Mýto, který sestoupil z 2. ligy. Přestože ztratil za dvě porážky a tři remízy 7 bodů, vítězstvím nad dosud vedoucí Chocní v posledním podzimním utkání si vybojoval podzimního „mistra“ krajského přeboru. Závěr podzimu přinesl zlepšení ve hře A-mužstva, což se promítlo do konečného 6. místa se ziskem 13 bodů. Po skončení podzimní části rezignoval na post trenéra Petr Cirkl, který se věnoval trenérské práci v oddíle nepřetržitě od roku 1975. Jaro 1988 bylo ve znamení změny trenéra A-mužstva, vedení se ujal Tomáš Šefčík, který dosud vykonával funkci vedoucího mužstva. Do této role se vrátil Václav Hledík. Před jarní částí čtyři hráči kádru A-mužstva nastoupili vojenskou služby a právě odchod těchto talentů a postupná ztráta výkonnosti bývalých opor vedla v průběhu jara až k samotnému boji o záchranu. Účast v I. A třídě si vybojoval nerozhodným výsledkem 2 : 2 doma s Poličkou, když vyrovnával v 81. minutě Meduna z pokutového kopu. Radovat i smutnit mohl dorost, kterému utekl postup do 2. dorostenecké ligy o pouhé dva body za vítězným Turnovem. Starší žáci po celou sezónu bojovali o záchranu, 10. místo jim nakonec nestačilo, neboť z 12-ti členného krajského přeboru sestupovala 3 mužstva a tak po 6 letech se žáci Tesly s krajským přeborem rozloučili. Do sezóny 1988-89 vstoupila především mládežnická mužstva se změnami v jejich vedení. A-mužstvo i nadále vedl Tomáš Šefčík s Drahošem Šimákem. Po kolísavých výkonech z počátku podzimu dolehla v závěru na střelce deka a v posledních 4 utkáních nevstřelili branku, konečné umístění podobné uplynulé sezóně, 7. místo se ziskem 13 bodů. Nedařilo se ani dorostu v krajském přeboru, skončil desátý. Pochvala patří žákům, jejich 3. místo bylo v hodnocení podzimu nejlepším umístěním. A-mužstvu se vstup do jara vůbec nepovedl a žalostné výkony pokračovaly i v příštích kolech. A-mužstvo nevstřelilo branku sedm zápasů v řadě, B-tým nedal gól v pěti utkáních po sobě a propadl se až na poslední místo okresního přeboru. Dvě kola před koncem soutěží byla obě mužstva dospělých na sestupových místech a čekalo se, jak to dopadne. Nakonec se však obě mužstva sestupu vyhnula, i když A-mužstvo pouze o čtyři branky lepším brankovým rozdílem. Rozhodl o tom poslední zápas v Poličce, odkud jsme si odvezli bod za výsledek 1 : 1 brankou Malého z pokutového kopu za sražení Školníka. Dorost si o jednu příčku své umístění vylepšil a skončil na 9. místě v krajském přeboru. Starší žáci pod Cirklovým vedením vyhráli svoji skupinu a postoupili po roční pauze zpět do krajského přeboru. V rámci 80 let oddílu bylo sehráno přátelské utkání Tesly Přelouč A proti ligové Dukle Praha s výsledkem 0 : 10. Letní přestávka před sezónou 1989-90 přinesla očekávané změny na trenérských postech. K A-mužstvu se po dvou letech vrátil Petr Cirkl. Důvodem byly špatné výsledky v posledních dvou sezónách, kdy se mužstvo zachraňovalo v posledním kole, shodou okolností vždy nerozhodným výsledkem s mužstvem Poličky. Do nového ročníku již nezasáhla dlouholetá opora zadních řad Jiří Stráník. Podzimní část sezóny A mužstvo zahájilo na hřišti sousedních Řečan porážkou 1 : 0, následovaly střídavé výsledky s celou řadou ztracených bodů v domácím prostředí, takže z toho nakonec vykrystalizovalo až 11. místo. B-mužstvo zakončilo podzim na druhém místě okresního přeboru se shodným bodovým ziskem jako první Holice B. Starší dorost přezimoval na solidním 9. místě krajského přeboru. Ve stejné soutěži obsadili starší žáci nepříliš lichotivé 10. místo, sedmá příčka patřila mladším žákům.
Období let 1990-2004 Z A.třídy až na dno
Výroční členská schůze se nesla již v duchu očekávaných změn v tělovýchově. Kriticky byla zhodnocena podzimní sezóna A-mužstva, nedostatek kvalifikovaných trenérů z řad bývalých hráčů, ze současného výboru požádal o uvolnění Václav Hledík a Luboš Vorlíček, naopak byl výbor doplněn o Josefa Vančuru a Petra Hojsíka. Trenéru Cirklovi se podařil vstup do jarní části impozantně, po sedmi odehraných kolech mužstvo neokusilo hořkost porážky a postupně šplhalo tabulkou I. A třídy vzhůru. Stabilizovala se sestava, Áčko proplouvalo jarem bez prohry a z 11. místa se vyšplhalo až na 5. místo. Poslední tři utkání ale nezvládlo, přesto se po vcelku úspěšném jaru Áčko umístilo na 8. místě s 25 body, rezerva skončila v okresním přeboru na pěkném 4. místě s 31 bodem. Dorost i žákovská mužstva si udržely svoji příslušnost v krajském přeboru. Do následující sezóny 1990-91 měla přeloučská Tesla A-mužstvo v I. A třídě, dorost a žákovské celky hrály krajský přebor, B-mužstvo bylo v okresním přeboru. Ve vedení mužstev nedošlo k výrazným změnám. Kádr A mužstva byl široký a kvalitní, tomu také odpovídaly ambice pro nastávající sezónu. Úvod vyšel a po devíti kolech jsme po dlouhých letech vedli I.A třídu a nakonec jsme po podzimu skončili pouze o gól v tabulce druzí za Chotěboří. V zimě požádal o uvolnění z funkce předsedy Arnošt Verunáč a ke změně došlo i na místě sekretáře oddílu. Novým předsedou byl zvolen Jaroslav Kocourek, ve funkci sekretáře vystřídal po neuvěřitelných 30 letech bezchybné práce Jaroslava Macháčka Josef Vančura. Jediným cílem pro jaro, byla snaha postoupit do krajského přeboru. V prvních čtyřech jarních zápasech jsme zaznamenali pouze porážku v Havlíčkově Brodě. V domácím prostředí jsme byli zkraje jara stoprocentně úspěšní a drželi si vedoucí místo v tabulce. Tato série byla přerušena porážkou ve Světlé nad/Sázavou 0 : 1, při které navíc rozhodčí Kiss vyloučil čtyři naše hráče a po odchodu Bareše došlo k ukončení utkání. Toto zbytečné extempore vzneslo rozladění do dalšího průběhu úspěšně rozjeté jarní části sezóny a navíc přišly přísné disciplinární tresty pro vyloučené hráče. Toto mělo dopad na naše další zápasy, neboť jsme ve zbytku jara museli bojovat pouze s torzem úspěšné sestavy a tak jsme po výborném podzimu skončili nakonec až čtvrtí se 30 body. Neúspěšné jaro přineslo zklamání jak do řad příznivců, tak i mezi členy vedení mužstva. Trenér Cirkl odstoupil z funkce trenéra a nahradil ho Pavel Zídek. Ostatní mužstva si vedla se střídavými úspěchy. Starší žáci skončili v oblastní soutěži na 3. místě. Dorost hrál rovněž oblastní soutěž a skončil na 4. místě, Béčko dospělých obsadilo v okresním přeboru předposlední místo, sestupovalo však pouze Horní Jelení a tím se zachránilo. V červenci jsme se naposledy rozloučili s dlouholetým funkcionářem Jaroslavem Macháčkem, který zemřel po delší nemoci ve věku 71 let. Pro přeloučský fotbal pracoval neúnavně od svého mládí až do konce svého plodného života. Sezóna 1992-93. Jak již bylo řečeno, A-mužstvo převzal Pavel Zídek s vedoucím Tomášem Šefčíkem, u B-mužstva zakotvil Václav Šetina a Mirek Obr. Nutno podotknout, že k žádným výrazným změnám v kádru Áčka nedošlo a tak se stavělo na domácích odchovancích. V polovině podzimu se Áčko dostalo na 6. místo, to bylo do konce podzimu vše. Následovaly čtyři porážky v řadě, zisk 10 bodů a 9. příčka v I. A třídě. Zato B-tým byl s jednou remízou jasně poslední v okrese, v závěru si připsal jedno vítězství nad Sokolem Moravany, ale poslední místo neopustil. Slabou náplastí bylo 2. místo dorostu v oblastní soutěži a hlavně hra, jakou předváděli mladší žáci, kteří byli po zásluze první v tabulce s jednou porážkou a poměrem branek 65 : 4. Přelom roku přinesl nejen vznik samostatného Českého státu, ale i zásadní změnu do struktury tělovýchovy ve městě. Tělovýchovná jednota Tesla Přelouč se rozpadla. Její majetek se rozdělil mezi oddíly sálových sportů pod křídly Sokola Přelouč a oddíly, které provozují svoji činnost pod širým nebem. Fotbalový oddíl se stal samostatným subjektem, vypracoval svoje stanovy, zvolil řídící orgány a na valné hromadě změnil svůj název na FK Přelouč. Ustavující valná hromada zvolila pro řízení oddílu tzv. správní radu v tomto složení: předseda – Jaroslav Kocourek, ekonom – Ladislav Roušar, předseda výkonného výboru a sekretář – Josef Vančura, členové František Školout, ing. Arnošt Verunáč, Pavel Myška a Jaroslav Šetina. Vstup A-mužstva do jarní poloviny opět moc radosti nepřinesl a po dvou porážkách nás od posledního místa dělil jediný bod. Po tomto varovném začátku se hra mužstva postupně zlepšovala a po čtyřech vítězstvích a dvou remízách skončilo na 11. místě s 20 body, což na záchranu bohatě stačilo. Béčko si „udrželo“ předposlední místo, které také stačilo k záchraně v okresním přeboru. Dorost ztrácel na první Chotěboř 10 bodů. Mladší žáci vyhráli svoji skupinu oblastní soutěže s jednou porážkou z podzimu a unikátním skóre 124 : 8. Na postup to nestačilo, jelikož starší po zlepšených výkonech na jaře obsadili 5. místo. Sezóna 1993-94. Všechna mužstva si udržela svá postavení v soutěžích okresu i kraje. Průběh podzimu naznačil proti uplynulé sezóně zlepšení u A i B mužstva, která se povětšinu kol pohybovala ve středu tabulky. Rovněž silně omlazený dorost neměl problémy s udržením v soutěži. Mladší a starší žáci navázali na loňské úspěchy a vedli svoje krajské soutěže. Začátek jara se A-mužstvu nepovedl, prvního vítězství bylo dosaženo po osmi zápasech na hřišti Borohrádku, jistotu udržení v I.A třídě však znamenal až zisk dvou bodů s Ledčí n.S. dvě kola před koncem. Do sezóny 1994-95 vstoupila jednotlivá mužstva bez větších změn na trenérských postech, ve stejném složení pracoval výkonný výbor a správní rada. Áčko dospělých nemělo tentokrát problémy se záchranou a pohybovalo se těsně pod horní polovinou tabulky. Stejně tak Béčko drželo okresní přebor. S odstupem času můžeme říci, že oddíl prožíval vcelku klidné období, které se promítlo i do úvodu příští sezóny 1995-96. Po podzimu se A-mužstvo drželo na dostřel čela tabulky. Snad proto se někteří členové výboru rozhodli provést změnu na trenérském postu, kdy Pavla Zídka vystřídal zkušený trenér z pardubické Tesly Jaroslav Bolek. Áčko se však na jaře propadlo až k sestupovým příčkám a trenér Bolek po vzájemné dohodě skončil ze zdravotních důvodů po sezóně a půl. Po sezóně požádal o uvolnění ze správní rady Arnošt Verunáč a Josef Vančura z funkce předsedy výkonného výboru a sekretáře. Ve vzniklé prekérní situaci byl kooptován za člena výboru Pavel Smerek, bývalý fotbalový funkcionář sousedních Valů, který se ujal práce sekretáře oddílu. Pozměněný výbor si jako jeden z prvních úkolů stanovil, zda v rámci finančních úspor nadále držet v soutěži B-tým. Většina členů výkonného výboru byla pro jeho zrušení, nakonec ale přece jenom bylo Béčko do okresního přeboru přihlášeno. Jeho sponzor Jiří Stráník přispěl na dopravu, praní dresů a výdaje na rozhodčí. A-mužstvo převzal na čas Václav Šetina s Karlem Chaloupským a Václavem Sůrou, později byl získán na místo trenéra Jiří Ptáček. Ani jeho příchod neznamenal zlepšení ve výkonnosti, spíše se krize u dospělých prohloubila. V sezóně 1997-98 se mužstvo zachránilo pouze lepším poměrem vzájemných zápasů se Skutčí, přestože podle bodového zisku a skóre obsadilo poslední místo v tabulce I. A třídy. Koncem 90.let vystřídal Pavel Smerek ve funkci předsedy Jaroslava Kocourka. Jedním z prvních kroků, které nový předseda Pavel Smerek provedl, bylo již definitivní zrušení Béčka v roce 1998 a jeho převod pod SK Valy. Vedením A-mužstva byla pověřena dvojice trenér Luboš Vorlíček s vedoucím Jiřím Novotným. Situace byla natolik vážná, že se nepodařilo výkonnostní pokles zastavit a v ročníku 1999/2000 spadlo A-mužstvo z I.A třídy a hned v následujícím roce spadlo i z I.B třídy. Od ročníku 2001/2002 se tedy v Přelouči hrál pouze okresní přebor. Krize se prohlubovala i nadále, postupně byli uvolněni do okolních mužstev všechny bývalé opory. Zkrátka nezůstal kámen na kameni. Pár zbylých fanoušků, kteří si donedávna našli cestu na fotbalový stadion, o kterém se po léta tradovalo, že hrát na něm I.A třídu je ostuda, na něj cestu zpět už nenašlo. Nebavilo je dívat se na borce z Lánů na Důlku, Pardubiček, Starých Čivic na místo fotbalistů ze Skutče, Litomyšle, Světlé n/S , Poličky nebo Chotěboře. Rovněž sponzoři odvrátili svoji tvář a nemínili podporovat oddíl, jehož hlavní představitel se potácí na konci okresního přeboru. Počátkem nového tisíciletí byl zvolen předsedou oddílu pan Ivan Hrůza a sekretářem Bohuslav Žour. Problém byl v tom, že nebyli srostlí s přeloučským fotbalem a také s ním nikdy nesrostli. Oddíl neměl pevné vedení a podle toho také dopadla možnost postoupit zpět do I.B třídy při reorganizacích soutěží v sezóně 2001/2002. Do funkce trenéra byl schválen pan Vičík, asistenty mu dělal Vilém Lešňák s Radkem Vančurou. Do I.B třídy postupovalo pět mužstev z okresního přeboru. Neměl to být problém se s tímto poměrně snadným úkolem vypořádat, ale chyba lávky. Po vcelku úspěšném podzimu, kdy FK přezimoval na 2.místě, výkonný výbor trenéra Vičíka a navíc odešel i tvůrce hry Semerád, kterého si do mužstva trenér Vičík přivedl. K mužstvu nastoupil jako trenér Jiří Novotný. Pak už to mělo rychlý spád, přišla série porážek a nakonec zbylo pro FK Přelouč šesté, nepostupové místo. V příští roce mohlo být ještě hůře, po podzimu bylo A-mužstvo na předposledním místě v okresním přeboru a hrozil tak dokonce sestup do III.třídy. Na jaře 2003 se však tým alespoň trochu vzpamatoval, sestupové vody opustil a skončil na 10.místě. Následovaly pak dvě sezóny, ve kterých se A-mužstvo pohybovalo ve středu tabulky. Během této doby se zde vyměnilo několik trenérů, chvíli byl u mužstva známý ligový hráč a později hrající trenér Řečan Miloslav Plocek, po něm opět Jiří Ptáček. Rovněž výbor přestal pracovat, o uvolnění požádali jak předseda Hrůza, tak i sekretář oddílu Bohuslav Žour. Naštěstí se do fotbalového dění zapojili bývalí hráči Karel Chaloupský ml., Václav Slavík, Pavel Václavek, Vrátislav Ziegler. Byť jen prací s těmi nejmenšími vyvolali snahu o znovuvzkříšení přeloučského fotbalu. Do soutěže bylo pro ročník 2003/04 opět přihlášeno B-mužstvo dospělých, k A-mužstvu přišel obětavý trenér Šimák, dorost vedla trojice Pavel Jandera, Vladimír Novotný a nestor práce s mládeží Ondrej Marfoldy. K žákům přišel z Bohdanče Jiří Zackl a přivedl s sebou pět talentovaných žáků. Začalo se blýskat na lepší časy, chyběl jenom předseda oddílu a sekretář, což byl v té době dost podstatný problém. Naštěstí ještě fungoval organizační výbor žákovského turnaje, který s blížícím se 50. ročníkem stále častěji řešil problémové účastníky, ale díky jeho aktivitě byla fotbalová Přelouč stále udržována v podvědomí širší fotbalové veřejnosti.
Období let 2005-2020 Nový start
Koncem roku 2004 byla z podnětu Václava Sůry a Ladislava Eisnera svolána valná hromada s jediným cílem: volba nového výboru. Po řadě přípravných jednání k tomu došlo na prosincové valné hromadě. Předsedou byl zvolen Ladislav Roušar, místopředsedou Jaroslav Kocourek, sekretářem po osmileté odmlce Josef Vančura, členy výboru dále byli Ladislav Eisner, Václav Sůra, Miloš Hajn, Vratislav Ziegler a Petr Veselý. To byl první krok, jak znovu pozvednout činnost oddílu, navázat zpřetrhané styky s nadřízenými tělovýchovnými orgány a zavést pořádek do administrativy a schůzové činnosti. Na začátku roku 2005 byla svolána mimořádná valná hromada, která stanovila konkrétní cíle jak pro sportovní, tak hospodářskou oblast. Prvořadým úkolem bylo dát do pořádku příspěvkovou morálku celé členské základny. Nekázeň členů při plnění tohoto na první pohled velmi snadného úkolu, vedla k rezignaci Ladislava Roušara na funkci předsedy, po třech měsících odstoupili z výboru Jaroslav Kocourek, Ladislav Eisner a později i pokladník Petr Veselý. Do čela takto okleštěného výboru byl navržen Vratislav Ziegler, který ještě v průběhu roku na tuto funkci abdikoval. Bylo proto nutné výbor znovu doplnit a zvolit nového předsedu. V letní přestávce byl do výboru kooptován Stanislav Němeček, Jiří Rokyta a Josef Slavík. Takto doplněný výbor zvolil ze svého středu předsedu oddílu Josefa Vančuru, místopředsedu Stanislava Němečka, za sekretáře byl zvolen Jiří Rokyta a pokladníkem Josef Slavík. Členy zůstali Vratislav Ziegler, Václav Sůra a Miloš Hajn. Takto obměněný výbor se znovu pustil do strastiplné práce dostat přeloučský fotbal opět do podvědomí pardubického regionu. To znamenalo především pozvednout kvalitu hry mužstva dospělých. Již sezóna 2004-2005 ukazovala na vzestupný trend ve výkonnosti Áčka, trenér Šimák zpřísnil tréninkovou morálku, do mužstva zařadil mladé hráče a celkový herní projev v podzimní části dával po dlouhé době naději na umístění v popředí okresního přeboru. Po podzimní části bylo mužstvo na 3.místě, ale jarní část se mu vůbec nepovedla a místo útoku na první příčku skončilo ve středu tabulky. B-mužstvo s řadou nezkušených hráčů mělo ve IV.třídě problémy zejména na hřištích soupeřů, po podzimu bylo v tabulce až šesté, ale na jaře díky zlepšeným výkonům obsadilo konečnou druhou příčku, ze které postoupilo do III.třídy. Žáci i dorost se celou sezónu pohybovali v popředí svých soutěží a jejich výsledky byli příslibem do dalších sezón. Dařilo se zejména mladším žákům pod vedením trenérů Slavíka a Zieglera. Do sezóny 2005-2006 byl výborem schválen trenérem A-mužstva Jiří Zackl, dosavadní trenér starších žáků, se závěrem, že je mužstvo nutné posílit o zkušené fotbalisty, kteří přinesou vyšší herní kvalitu do současného kádru, což se před sezónou podařilo a přišlo šest nových hráčů. Vzhledem k tomu, že v rámci kraje došlo k navýšení počtu mužstev v KP, postupovala v této sezóně do I. B třídy i některá mužstva z druhých míst z okresních přeborů Pardubického kraje. Začátek sice vůbec nevyšel podle našich představ, ze tří úvodních utkání jsme nezískali ani bod a naděje postupu byla opět v nedohlednu, potom jsme však do konce podzimu již neprohráli a za sedm vítězství a tři plichty jsme obsadili 5. místo s odstupem 4 bodů na vedoucí Řečany n.L… Pro jaro kádr zůstal nezměněn, jarní část sezóny tak mohla začít. Začala nepříliš optimisticky porážkou v Řečanech n.L., pak přišla impozantní šňůra 12-ti vítězství a postup v tabulce okresního přeboru na první, tedy postupové místo. Po letech trápení v okrese jsme se opět probojovali do krajské soutěže. Nejlepším střelcem mužstva a celého okresu se stal Ondra Svatoň s 24 góly před Janem Starým, který zatížil soupeře 22 brankami. Béčko si v první sezóně ve III.třídě vedlo slušně a skončilo 7.místě. Dorost se od začátku pohyboval na druhém místě za suverénním SK Chrudim a nakonec i druhý skončil. Starší žáci se po odchodu řady zkušených hráčů delší dobu sehrávali a nakonec skončili čtvrtí. V této sezóně vstoupili do klubové historie i mladší žáci, svěřenci Václava Slavíka, kteří vyhráli svoji skupinu krajské soutěže bez ztráty jediného bodu při úctyhodném skóre 112 : 3. Pro sezónu 2006-07 se žádné velké změny nekonaly. V úvodu podzimu jsme si jako nováček vůbec nepočínali a po 9. kole jsme drželi druhé místo v tabulce. Bohužel nevyšel závěr a nakonec to stačilo jen na třetí místo. Jarní sezóna odstartovala bez několika distancovaných a zraněných hráčů, začala série porážek a mužstvo propadlo až na samý konec tabulky. Důležité body k záchraně byly vybojovány až v derby se Řečany n.L., které nakonec I.B po ročním působení opustily. A-mužstvo na jaře získalo pouze 7 bodů a po konci sezóny mu patřila 8.příčka. B-mužstvo se po rozpačitém úvodu stále zlepšovalo a nakonec skončilo třetí za suverénním duem Libišany a Choltice. Z dorostu v létě odešla téměř celá loňská základní sestava a oslabené mužstvo skončilo sezónu na pátém místě. Pochvala tak patřila pouze starším žákům, kteří si po několika letech vybojovali postup mezi krajskou elitu. Sezóna 2007-2008 začala dvěma výhrami, po nich však přišla série porážek, v důsledku čehož po desátém kole odstoupil trenér Jiří Zackl a poslední tři zápasy vedl mužstvo trenér žáků Václav Slavík. Herně došlo k posunu, bodově nikoliv. Nerozhodný výsledek s Paramem nakonec přinesl do tabulky konečných osm bodů a tím poslední místo v tabulce společně se Rváčovem a Chroustovicemi. Na jarní Valné hromadě byl zvolen nový výkonný výbor a revizní komise. Do funkce předsedy byl zvolen Josef Vančura a členy Stanislav Němeček, Jiří Rokyta, Vratislav Ziegler, Václav Sůra, Josef Slavík a Zdeněk Zídek. Do jara vstoupilo A mužstvo jako vyměněné, začalo pravidelně bodovat, až se dostalo z pásma mužstev ohrožených sestupem a skončilo na 12. místě. B-mužstvo si ze začátku vedlo dobře a přezimovalo v popředí tabulky. Na jaře ho však postihla herní krize sedm kol nevyhrálo, propadlo se až na 12.příčku a až zásluhou zlepšeného závěru skončilo deváté. Rovněž dorost absolvoval úspěšnou sezónu, poprvé prohrál až ve 13. kole, ale vlivem častých remíz to na více jak na 7. místo v krajské soutěži nestačilo. Úspěšně si vedli žáci jako nováček v krajském přeboru, starší obsadili pěkné 3. místo, mladší skončili šestí. Do sezóny oslav 100 let od založení organizované kopané v Přelouči vstoupil oddíl jako stabilizovaný subjekt. V soutěžích bylo zapojeno celkem sedm mužstev, mladší a starší přípravka, mladší a starší žáci – obojí v krajském přeboru, dorost v krajské soutěži a A-mužstvo v I.B třídě kraje. Béčko dospělých hrálo III. třídu v okrese. Největší letní posilou pro sezónu 2008/09 byl brankář Štěpán Poříz, který přišel z TJ Valy. Ze začátku se mužstvo pohybovalo na 2.místě za Třemošnicí, krize v závěru podzimu ho však srazila až na 8.místo. Na jaře A-mužstvo prohrálo pouze s postupující Třemošnicí, na lepší než 5.místo to ale nestačilo. B-mužstvo se celý rok pohybovalo ve středu tabulky. Dorost suverénně kraloval I.A třídě a vybojoval tak postup do krajského přeboru. Žákům se příliš nedařilo a skončili na 11.místech svých soutěží. V červnu se kromě 54.ročníku Celostátního žákovského turnaje uskutečnily oslavy 100 let našeho oddílu. V rámci těchto oslav bylo sehráno utkání Staré gardy proti ženskému ligovému mužstvu FK Hradec Králové a po tomto utkání byl sehrán zápas A-mužstva proti druholigovému celku FK Čáslav. V sezóně 2009/10 na lavičce A-mužstva zůstal Václav Slavík. Začátek nám nevyšel úplně podle našich představ a po čtyřech kolech jsme měli pouze 5 bodů a byli jsme až na 9.místě. Ve zbytku podzimu jsme ale ztratili již jen čtyři body za dvě remízy a polovině soutěže jsme se usídlili na 1.místě s 28 body a dvoubodovým náskokem na druhý Prosetín. V jarní části se nám vstup opět zcela nepodařil, za prvních pět kol jsme dvakrát remizovali, jednou prohráli a museli jsme opustit první příčku. Pak však přišlo sedm výher v řadě a konečné 1.místo a postup do I.A třídy po dlouhých 10 letech. Dosáhli jsme v této sezóně 57 bodů a skóre 67:24. Nejlepším střelcem se stal Filip Koch se 17 brankami před stále ještě dorostencem Josefem Janeckým, který dal 14 branek. Kádr mužstva tvořili: brankáři Poříz a Konvalina, obránci: Ulrych, Hladík, Dušek, Heřmánek, Váša, Beránek, záložníci: Janecký, Novák, Jezdinský, Novotný, Ročín, útočníci: Cichra a Koch. B-mužstvo se opět pohybovalo ve středu tabulky III.třídy. V dorostu s postupem do krajského přeboru bylo nutno založit i mladší dorost, což se s pomocí okolních oddílů povedlo. Dorost si vedl v krajském přeboru s přehledem, ačkoliv musel často nastupovat bez svého nejlepšího hráče Josefa Janeckého, který již hrál pravidelně za A-mužstvo. Přesto skončil na pěkném 6.místě. V první polovině tabulky skončila i obě mužstva žáků. Pro ročník 2010/11 zůstal kádr A-mužstva téměř beze změn. Opět pod vedením trenéra Slavíka mužstvo vůbec v soutěži nepůsobilo jako nováček a po podzimu mu patřilo 3.místo s 24 body. Na jaře přišlo několik zbytečných proher a z toho plynulo konečné 5.místo se 45 body. Postup do krajského přeboru tak A-mužstvu unikl o jeden bod, který jsme ztratili na dvojici Litomyšl, Moravská Třebová na třetím a čtvrtém místě. B-mužstvo se rozjíždělo pomalu a po podzimu bylo až páté s 25 body. Na jaře se však rozjelo, ztratilo pouze sedm bodů a postoupilo do okresního přeboru, který opustilo při odhlášení mužstva ze soutěží na konci devadesátých let. Jan Hanuše se stal s 21 brankami nejlepším střelcem soutěže. Starší dorost se v soutěži bez svého nejlepšího střelce posledních sezón trápil, na podzim byl předposlední s pouhým 9 body, na jaře se zlepšil na konečné 11.místo s 24 body. Mladší dorost hrál celou sezónu v popředí tabulky a skončil v ní na pěkném 4.místě s 53 body. Starší žáci uzavřeli sezónu na 8.místě s 39 body, mladší žáci se soutěží protrápili ke konečné předposlední příčce s pouhými 12 body. Začátek sezóny 2011/12 se A-týmu příliš nepovedl, potom se výkony zlepšily a tak jsme přezimovali na 2.místě s 25 body a pětibodovou ztrátou na vedoucí Moravany. Do jara jsme vstoupili dvěma výhrami, pak však přišly kolísavé výkony, po nichž jsme spadli pět kol před koncem na nepostupovou 4.příčku. Postup jsme nakonec vybojovali v posledních dvou kolech, kdy jsme plně bodovali, kdežto náš konkurent Živanice získal pouze jeden bod, takže jsme postoupili z 3.místa do krajského přeboru. B-mužstvo vlétlo do své první sezóny v okresním přeboru jako velká voda a po šesti kolech vedlo bez porážky tabulku. Pak však přišel pokles výkonnosti nakonec z toho bylo „pouze“ 7.místo. Dorost se pohyboval ve středu tabulky a skončil na 5.místě s 37 body. Žákům se příliš nevedlo a skončili v dolní polovině tabulky. A-mužstvo nastoupilo do sezóny 2012/13 po 26 letech znovu v krajském přeboru s cílem pokusit se o záchranu. Bohužel přes letní posílení v obraně i v útoku zaplatilo nováčkovskou daň. Podzim se týmu vůbec nevyvedl a skončil poslední s pouhými 11 body. Na jaře přišly další posily, výkony se zlepšily a čtyři kola před koncem to vypadalo, že bychom se mohli i zachránit. Nevyšly nám však domácí utkání s Moravany a Litomyšlí a tak A-mužstvo nakonec skončilo předposlední a sestoupilo. Hlavním důvodem bylo, že týmu se vůbec nedařilo na venkovních hřištích, odkud přivezl pouhé čtyři body. B-mužstvo ve své druhé sezóně v okresním přeboru ukázalo, že se již na vyšší soutěž adaptovalo a po podzimu vedlo tabulku s 33 body. Na jaře mužstvo přidalo dalších 27 bodů a nakonec z toho byl postup z druhého místa. Dorost, za který nastupovala řada hráčů z okolních oddílů, abychom mužstvo vůbec byli schopni složit, se ze začátku pohyboval na špici soutěže, po půlce podzimu klesl do středu tabulky, kde vydržel až do konce. I starší žáci museli být početně posíleni o chlapce z Chvaletic. Mužstvu vyšel podzim, po kterém bylo osmé se 14 body, na jaře pak přišla krize a tým získal již jen 6 další bodů a klesl na předposlední místo. Mladší žáci hráli celý rok výborně a sezónu ukončili na krásném pátém místě. Po sestupu z krajského přeboru zažilo A-mužstvo v sezóně 2013/14 s téměř nezměněným kádrem nepovedenou sezónu. Už podzim byl špatný, ale zásluhou zlepšení v závěru skončilo mužstvo na 8.místě se 17 body, po solidním úvodu jara však přišla řada proher a pád na 10.místě, když k sestupu nechybělo moc. B-mužstvo poprvé v historii hrálo I.B třídu a musíme objektivně přiznat, že tato soutěž byla nad jeho síly. První výhra přišla až v 7.kole, na podzim pak zvítězilo již jen jednou a se společně se dvěma remízami to stačilo jen na předposlední místo s osmi body. Začátek jara byl lepší a mužstvo začalo věřit v možnost záchrany, v prvních sedmi kolech získalo 10 bodů a dotáhlo se na mužstva před sebou v tabulce. V závěru však v šesti posledních zápasech nezískalo B-mužstvo ani bod, což znamenalo sestup z posledního místa s 18 body. Dorost také zažil nepovedenou sezónu a skončil na 12.místě. Ani žákům se v této sezóně nedařilo a příčiny byly stejné jako u starší přípravky a mladších žáků před dvěma lety. Řada hráčů věkově mladších žáků nastupovala za početně slabé starší žáky. Starší žáci přezimovali s pouhou jednou výhrou na posledním místě, na jaře však získali bodů již 15 a postoupili na 12.místo. Mladší žáci byli po podzimu osmí se 14 body, po jarní části klesli na konečnou 12.příčku. Od ročníku 2014/15 se v krajských soutěžích dostala ke slovu novinka, ve všech soutěžích kromě utkání mladší žáků se v případě nerozhodného výsledku zahrávaly pokutové kopy. A-mužstvo se po loňském zklamání výrazně zlepšilo a po podzimu bylo na 2.místě s 26 body. Na jaře jsme získali ještě o bod více, s přehledem jsme uhájili druhou příčku a s ní po dvou letech návrat do kraje. B-mužstvo vstoupilo do sezóny čtyřmi výhrami v řadě a ještě po deseti kolech bylo první. Jaro bylo v podání B-mužstva slabší a kleslo na konečnou 6.příčku. Dorost byl po šesti kolech v popředí tabulky, pak však v následujících devíti kolech jen jednou vyhrál a to zapříčinilo pád na 13.místo s 36 body. Starší žáci v základní skupině poprvé ztratili body až v 10.kole a po základní části byli jasně první v tabulce. I mladší žákům se celou sezónu dařilo a v základní části skončili čtvrtí. Do nadstavby oba celky vstoupily výhrou nad Libchavami, ale pak už se jim tolik nedařilo, starší žáci zbylých pět utkání prohráli, často vysokým rozdílem, mladší jen jednou zvítězili. Přesto oba celky zasluhují za výkony v sezóně uznání. A-mužstvo začalo sezónu 2015/16 téměř bez posilm, hrálo na podzim v krajském přeboru důstojnou roli a bylo na 10.místě s 21 body. V zimě odstoupil z pozice trenéra Václav Slavík a nahradil ho Václav Sůra, který do mužstva získal i dvě posily, Jan Řezníčka z Pardubic a Tomáše Mihovského z Libice n.C.. Vzhledem k posílení se čekalo minimálně udržení pozice v tabulce, jarní část však proběhla jako z nejhoršího snu. Mužstvo získalo pouze 8 bodů a skončilo na 14. místě, čímž se sice zachránilo, pomohla mu k tomu však jen šestibodová penalizace Lanškrouna, která ho srazila v tabulce pod nás. B-mužstvo se na podzim pohybovalo ve středu tabulky a v půlce sezóny bylo na 10.místě se 14 body. I u B-mužstva v zimě došlo k výměně trenérů, když odstoupil Karel Záruba, kterého nahradil Václav Slavík, který opustil A-mužstvo. Na jaře se B-mužstvo herně i výsledkově trápilo, získalo pouze 12 bodů a od sestupu do III.třídy ho zachránily až dvě výhry v posledních třech kolech. U dorostu, který nastupoval jako souklubí s týmem Řečan nad Labem, po povedeném podzimu, kdy skončil čtvrtý s 27 body, následoval herní i výsledkový propad, pouhých osm jarních bodů a konečné 14.místo. Starší žáci i mladší žáci podávali střídavé výkony a skončili uprostřed svých tabulek. Velké události se děly mimo sportovní dění. Dne 14.12.2015 začala dlouho plánovaná rekonstrukce tribuny fotbalového stadionu, kterou prováděla firma Mikostav s.r.o.. Předmětem rekonstrukce byly určeny všechny vnitřní prostory tribuny včetně rozvodů elektrické energie a datových sítí, výměna oken a dveří, zateplení celého objektu, výměna hlediště s instalací nových plastových sedaček. Práce od začátku neběžely podle harmonogramu a dostávaly se do stále většího skluzu. Rekonstrukce měla být ukončena do konce května 2016, ale nakonec byly dokončeny až v červnu 2017. Z tohoto důvodu tak byl 60. ročník CŽT dvakrát odložen a jeho pořádání bylo poprvé v historii přerušeno. Po dobu rekonstrukce oddíl přišel o veškeré zázemí, fungovala omezeně pouze prádelna, sportovní pomůcky a dresy byly uloženy v hangáru, nábytek a archiv oddílu byly uloženy ve skladu Technických služeb města Přelouče, mužstva se před zápasy i tréninky převlékala u rugbistů a hokejbalistů, na zápasech nebylo kde prodávat občerstvení. Za dobu rekonstrukce vinou nevhodného uložení vznikla velká škoda na našem sportovním materiálu. Současně se propadly i příjmy oddílu a tragické zázemí se odrazilo i na zájmu mládeže a veřejnosti o fotbal. V tomto byly napáchány škody mnohem větší než na majetku a z nichž se oddíl bude vzpamatovávat několik let. Před sezónou 2016/17 bylo A-mužstvo posíleno o Jana Koblížka, který přišel z FK Pardubice a Richarda Kloudu ze Starého Hradiště. I přes letní posílení se mužstvo od začátku pohybovalo na spodku tabulky, inkasovalo hodně branek a samo se střelecky příliš neprosazovalo. Podzim ještě nedopadl nejhůře, když jsme byli na 11. místě s 15 body, na jaře však přibylo pouze sedm bodů a s tím jasný sestup z posledního místa. Vliv na špatné výkony jistě mělo i to, že A-mužstvo muselo všechna jarní domácí utkání odehrát kvůli rekonstrukci hřiště v Přelovicích. Kromě nejmenšího počtu bodů jsme měli nejhorší útok i obranu. B-mužstvo prožilo klidnou sezónu, pohybovalo se v prostředku tabulky a skončilo na 8. místě. Dorost pokračoval v matných výkonech z minulé sezóny, po podzimní části byl čtrnáctý s 13 body, na jaře přidal pouze devět dalších a skončil tak na předposledním místě s 22 body. Starší žáci skončili na pátém místě s třiceti body. V nadstavbové skupině pak mužstvo zaostalo za předchozími výkony, získalo pouze jeden bod a v celkovém hodnocení krajského přeboru tak mužstvo skončilo na 12. místě. V podzimní části se tým mladších žáků po letní výměně hráčů herně trápil, získal jen 6 bodů a skončil ve své skupině předposlední. Po podzimu trenéra Vladislava Novotného nahradil Henrich Vinarčík. Na jaře se mužstvo herně zlepšilo, získalo dalších 12 bodů, ale na lepší než 7. místo to nestačilo. V nadstavbové části jsme nestačili na mužstva z druhé skupiny krajského přeboru, získali jsme však 8 bodů, třetí místo ve skupině, což celkově znamenalo 15. místo v krajském přeboru. Na konci října 2016 byla zahájena po několika odkladech rekonstrukce hrací plochy hlavního hřiště a běžeckého oválu, takže listopadová utkání jsme se museli sehrát na vedlejším hřišti a jeden zápas dokonce přeložit na hřiště soupeře. Rekonstrukce byla prováděna společností Prostavby a.s. z Brna. Na hlavním hřišti byly vybudovány nové drenáže a zavlažovací systém, v prostoru mezi hlavním a vedlejším hřiště byla vyvrtána nová studna pro zavlažování. Bohužel tato rekonstrukce byla zahájena na podzim dosti pozdě, neboť se čekalo na potvrzení získání dotace od MŠMT, takže se na podzim hřiště již nestačilo osít. Na jaře pak dlouho nebyly vhodné podmínky pro osetí hřiště, takže musel být znovu odvolán 60. ročník CŽT. A-mužstvo kvůli rekonstrukci hlavního hřiště sehrálo většinu utkání jarní části soutěže v exilu na hřišti v Přelovicích, dorost hrál v Semíně a opět jsme nepořádali žádné turnaje přípravek. Trénovat se na hlavním hřišti začalo až v červenci 2017, a hřiště bylo slavnostně otevřeno turnajem mladších přípravek O pohár starostky města Přelouče dne 6.9.2017. Po sestupu z krajského přeboru odešli Koblížek s Řezníčkem do Holic. Oslabené mužstvo prožilo nepříliš povedenou sezónu 2017/18, v níž ukončilo sezónu na 8.místě, což jistě bylo zklamáním. B-mužstvo se v soutěži trápilo a po 10.kolech bylo dokonce poslední. Po dočasném zlepšení přišla série proher a po domácí prohře s Přelovicemi to vypadalo, že se sestupu již nevyhne. Přelovice však naštěstí již v závěru nebodovaly a tak B-mužstvo spasila výhra nad Nemošicemi v posledním kole. Dorost, který měl mužstvo postavené především na hráčích mladších ročníků, měl první půlku sezóny doslova tragickou, byl předposlední, získal pouze 9 bodů. Ve druhé půlce se výkony zlepšily, takže z toho bylo konečné 11.místo s 30 body. Starší žáci se celou sezónu pohybovali v první pětce a pátí nakonec i skončili. Nad očekávání uspěli v 60.ročníku CŽT, kde skončili na 10.místě. Mladší žáci se od začátku usadili v čele soutěže, které opustili až po prohře v posledním kole v Moravanech. Mužstvo mělo nejlepší útok i obranu a Lukáš Hrobař byl s 36 góly nejlepším střelcem soutěže. Starší přípravka podávala stabilní výkony, v závěrečném turnaji o vítěze krajské soutěže skončila šestá. Mladší přípravka za celý rok prohrála pouze jedno utkání a jednou remizovala a suverénně vyhrála i v závěrečném turnaji o přeborníka krajské soutěže, který jsme pořádali na našem hřišti. Dne 19.10.2017 se konala Valná hromada, jejímž hlavním bodem byla volba nového výboru FK, neboť kvůli zdravotním problémům rezignoval uprostřed funkčního období na funkci předsedy Josef Vančura. Novým předsedou byl zvolen dosavadní sekretář Jiří Rokyta, novým sekretářem se stal Jan Dušek, členy výboru byli zvoleni Václav Sůra, Václav Slavík a Karel Chaloupský. Od 15. do 17.6.2018 se po dvouleté pauze konal 60. ročník CŽT, jehož vítězem se stalo při své premiérové účasti na turnaji mužstvo 1.SC Znojmo SK. Turnaj byl organizován novým organizačním výborem, kterému poprvé předsedal předseda FK Přelouč Jiří Rokyta. A-mužstvo vstupovalo do sezóny 2018/19 bez postupových ambic. Začátek se vcelku povedl a zkraje soutěže jsme figurovali na 2.místě, po řadě remíz a proher jsme však tyto pozice opustili. Na jaře jsme se opět zvedli, když náš tým táhl především Janecký a tři kola před koncem jsme byli na 3.místě. V posledních třech kolech jsme však získali pouze dva body, což znamenalo konečné 5.místo, první nepostupové. B-mužstvo se od začátku pohybovalo v klidném středu tabulky a po výhře v prvním jarním utkání se zdálo, že se vyhne sestupovým starostem. V následujících osmi zápasech však získalo pouze tři body a nebezpečně se přiblížilo sestupovým vodám. Záchranu tak zajistily až zlepšené výkony v posledních čtyřech kolech. Výkony dorostu byly jako na houpačce a výsledkem bylo 9.místo. První půlka sezóny starších žákům byla doslova katastrofální, kdy nevyhráli ani v jednom utkání. Na jaře se hra zlepšila a v posledních kolech přišla série čtyř výher, na lepší než předposlední místo to ale přesto nestačilo. Nepovedenou sezónu pak potvrdilo zřejmě nejhorší vystoupení našeho mužstva na CŽT v historii bez jediného vstřeleného gólu s celkovým skóre 0:51 z šesti utkání. Mladší žáci byli od začátku do konce sezóny ve středu tabulky, i když jarní část byla přece jen horší než podzim. Ve starší přípravce zvládli chlapci ročníku 2009 přechod z mladší přípravky a hned se stali oporami i o kategorii výše. Dařilo se jim jak v zápasech okresního přeboru, tak v kraji a toto korunovali 2.místem v turnaji o vítězství v krajské soutěži. Sezóna 2019/20. V létě z A-mužstva odešel do zahraničí Janecký, do Přelovic se vrátil Koch a na zahraniční misi odjel Linhart. Toto vše znamenalo značné oslabení útočné fáze našeho mužstva, kde musel často zaskakovat dorostenec Dominik Oliva. Navíc se trenér Sůra celý podzim potýkal se špatnou tréninkovou a zápasovou morálkou a zraněními řady hráčů. Výsledkem tak bylo po podzimu až 9.místo s 18 body. Od špatné docházky hráčů A-mužstva se odvíjely i problémy s nedostatkem hráčů B-mužstva, kde museli často zaskakovat hráči dorostu a jednou nastoupil do branky i padesátiletý předseda oddílu Jiří Rokyta. Toto vše mělo dopad i na výsledky, což znamenalo konečnou 11.příčku s pouhými 15 body. Mužstvo dorostu bylo postaveno převážně na hráčích dorazového ročníku 2001. Ze začátku se týmu dařilo a po devíti kolech byl dorost dokonce na prvním místě. Ke konci však týmu došel dech i kvůli tomu, že Oliva nastupoval pravidelně za A-mužstvo a řada hráčů vypomáhala i B-mužstvu, což znamenalo propad na 6.místo s 32 body. Starší žáci po obměně kádru, která nastává každý rok, nevstoupili do sezóny nejlépe a v prvních třech zápasech získali pouze tři body. Pak se však rozehráli a prohráli už jenom v Králíkách. Výsledkem tak bylo konečné 4.místo s 21 body. Mladší žáci vyhráli hned v prvním utkání v Heřmanově Městci, pak už se však jejich výkony postupně zhoršovaly a do konce získali již jen jeden bod za remízu s Dolním Újezdem. Po podzimu tak byli na předposledním 10.místě s pouhými čtyřmi body. Jarní část sezóny byla hned na jejím začátku ukončena z důvodu koronavirové epidemie, což naše mužstva dospělých zřejmě uchránilo od sestupových starostí. Z tohoto důvodu musel být zrušen i připravovaný 62.ročník CŽT.